Marcel Plaček
Popis realizace
PRÁCE RUKAMA SE NEBOJÍM, ŘÍKÁ TŘICETILETÝ STAVEBNÍK Z TUKLAT.
Pokud byste se vydali z Českého Brodu na západ, dorazíte po zhruba 8 kilometrech do Tuklat. Malou obec proslavily bohatá historie a železnice, po níž vlaky jezdí už od roku 1845. A není divu, že i tento mladý muž zatoužil po vlastním bydlení.
„Vždy jsme si s přítelkyní přáli dům se zahradou, ale v rámci finančního limitu jsme měli na výběr; buď byt a nebo zatnout zuby a pustit se do stavby vysněného domu svépomocí. Po poradě s mým tátou (nyní již dědou), jsme se za jeho velké pomoci do stavby pustili.
S přítelkyní máme ročního syna Vojtíška. Když jsme začali plánovat rodinu, rozhodli jsem se bytovou situaci vyřešit jednou provždy“. Práce rukama se nebojím.....ten pocit, když vám před očima rostou obvodové zdi, když se poprvé procházíte nehotovými pokoji – ten je prostě krásný,“ vzpomíná na dobu před zhruba dvěma lety M. Plaček.
Nejen, že rodině nový domov sám se svým otcem postavil, podílel se také na tvorbě projektu. Na rovném pozemku tak za měsíc vyrostla hrubá stavba přízemního domku se sedlovou střechou a malou terasou. Plačkovi se do nového stěhovali zhruba po roce.
Třicetiletý stavebník si s výběrem materiálu nechal poradit. Od těch, kdo s PORFIXem už stavěli, získal cenné tipy: „Nejvíc mě na pórobetonových tvárnicích překvapilo, jak snadno se dají opracovat. Jsou pevné, a přesto z nich lehce nařežete přesné tvary. Nebyli jsme jediní, kdo v naší ulici z PORFIXu stavěl. A všichni si ho chválili. To ostatně platí i teď, když už bydlíme. Dům má příjemné klima, v zimě dobře drží teplo, v létě se nepřehřívá.“
